RODIČE KVŮLI VÍŘE NEPOSKYTLI SYNOVI LÉKAŘSKOU PÉČI - SYN ZEMŘEL (USA)
Minulý týden mě zaujal článek o rodičích Herbertu a Catherine Schlaibleových z Filadelfie/USA. Jejich dvouletý syn onemocněl a měl horečky. Podle nauky ze svého kostela neodvedli svého syna k lékaři a následujících 10 dní mu nepodávali žádné léky a léčili ho pouze modlitbou. Dvouletý Kent po deseti dnech zemřel a lékař konstatoval jako příčinu smrti bakteriální zápal plic. Rodiče byli soudem odsouzeni k podmínce a mají povinnost pravidelně vodit své zbývající děti na preventivní lékařské prohlídky.
Je zarážející, že lidé si rádi vybírají extrémy. Jedni tvrdí, že modlitba k Bohu nepomáhá vůbec a druhým víra zakazuje jít k lékaři, protože chodit k lékaři je projevem slabé víry.
Na braní léků a pomoc lékaře se můžeme dívat selským rozumem podobně jako na zdravé stravování, užívání vitamínů a potravinových doplňků, čištění zubů a mnoho dalších činností. Nemohu přeci říct, že Bůh je má síla a proto nemusím jíst. Nemohu říct, že Bůh mě chrání a proto mohu jíst a žít nezdravě. Nemohu říct, že v Bohu je můj odpočinek a proto nemusím odpočívat a spát. Také nemohu říct, že Bůh je můj zaopatřitel a proto se nemusím snažit vydělávat peníze. A tedy ani nemohu říct, že když Bůh je můj lékař, nepoužiji rady a pomoci pozemského lékaře.
Jedním z apoštolů byl také Lukáš, a apoštol Pavel ho v dopisech tituloval jako lékaře. Pokud by byl mezi povoláním lékaře a jeho křesťanskou vírou nějaký konflikt zájmů nebo priorit, proč by na Lukášovu činnost apoštol Pavel tak hrdě poukazoval? Proto se nestydím, když onemocním pomodlit se a usilovat ve víře uzdravení od Boha. A také se nestydím řídit se radou lékařů a podstoupit léčení podle jejich rady.
Daniel Skokan