Malý skeptik

... Malý skeptik 'rýpe': 'Ty opravdu věříš v život po porodu?'
Malý věřící: 'Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady je jenom proto, abychom rostla a připravila se na život po porodu, abychom byla dobře připravená na to, co nás čeká.' 

V bříšku těhotné ženy se ocitla dvě embrya. Jedno z nich bylo malý věřící, druhé malý skeptik.

Malý skeptik „rýpe“: „Ty opravdu věříš v život po porodu?“

Malý věřící: „Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady je jenom proto, abychom rostla a připravila se na život po porodu, abychom byla dobře připravená na to, co nás čeká.“

Malý skeptik: „To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat?“

Malý věřící: „Přesně to samozřejmě nevím. Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy.“

Malý skeptik: „To je úplný nesmysl. Běhat? To přece nejde. A jíst ústy? Směšná představa! Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A kromě toho je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď.“

Malý věřící: „Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí.“

Malý skeptik: „Vždyť se ještě nikdy nikdo po porodu nevrátil zpátky. Porodem prostě život končí. A vůbec – život je jedno velké trápení v temnu.“

Malý věřící: „Uznávám, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat… ale v každém případě uvidíme maminku a ona se o nás postará.“

Malý skeptik: „Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?

Malý věřící: „Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní nemůžeme vůbec existovat. A i když to teď moc nevnímáme, věřím, že nás naše máma nesmírně miluje. Že nás přivedla na tento svět z Lásky a že Láska je také jediným důvodem a smyslem naší existence.“

Malý skeptik: „To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že neexistuje? A ty kecy o lásce, to je taky pěkná blbost. Pohádka pro naivní slabochy. Realita je úplně jiná. Jaká láska, když mne tu všechno tlačí, není se kam pohnout, není na nic vidět. Ach jo, to je život.“

Malý věřící: „Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout mámu, jak zpívá. Nebo cítit, jak něžně hladí náš svět. Jsem si jist, že náš skutečný život začne až potom!“